Dopis třetí

11.08.2018

Ponoření se do přítomného okamžiku - jen pro odvážné! 


Ono totiž takové ponoření se do tady a teď má pro nás velký význam. 

Přinese nám totiž vždy to, co potřebujeme, bez ohledu na to, jestli to chceme. To je totiž velký rozdíl - potřebovat a chtít. 

A mnohdy se to rozchází natolik, že vzniklá mezera a rozestup těchto dvou veličin nás může značně vykolejit, jakmile dojde na lámání chleba.

Ponoření se do tady a teď přinese vždy to, co je potřeba, abychom byli celistvý, zdravý a v proudu svého života. Protože ten proudí ať už to chceme nebo ne. Znamená to ale i to, že pokud je někde překážka, bolístka či vnitřní zranění, které tomu proudu brání - vyplave na povrch. Aby nás mohlo definitivně opustit a my jsme mohli lehčí a bystřejší pokračovat dál. Ale chce to pořádný koule... se tomu postavit čelem a zůstat s tím, co přichází. 

Možná proto tak rádi utíkáme do minulosti a budoucnosti, abychom nemuseli čelit tomu, co je tady a teď. 

Možná proto tak ochotně přijímáme nemoci a hýčkáme si je, protože i to je snazší než se postavit hluboké pravdě čelem. Hlubokým bolestem čelem. Co vylézá na povrch, co je ukryto hluboko uvnitř nás. Protože to není vždy jen příjemné. 

Ale tím, že si toho nebudeme všímat a budeme dělat, že to není, to nezmizí. Naopak - začne se to kupit. Bublat, vřít...a pak víte jak to je... každý někdy zažil situaci, kdy bouchnutí papiňáku je slabý odvárek proti tomu, když bouchne něco co v nás vřelo pěkně dlouho dobu. A to bouchnutí je pořád ještě lepší případ, někdy nás to, co nás sžírá uvnitř nakonec připraví i o život, tzv. sežere zevnitř.

Aby se dalo dobře projít a srovnat se s přítomným okamžikem je dobré ho mít v případě potřeby s kým sdílet, i kdyby to byl jen kus papíru, deník nebo Váš věrný přítel, kamarádka anebo důvěryhodný psycholog.

Mě pomáhá obojí - píšu si deník (jiný než tyto dopisy) a sdílím to s mými nejbližšími. Ne vždycky všechno, ale nebojím se toho - což je základ. Pak už to jede samo...

Tyto dopisy vznikají jako dozvuk toho, co se u mě odehrálo poté, co jsem se odevzdala přítomnému okamžiku a za A) prožila krásné a světlem zalité chvíle, uvědomění, souznění... nebo za B) vylezla z temných hlubin ještě celá od bahna. Obojí se pravidelně střídá a obojí má pro mě stejně zásadní význam. Akorát někdy mi dá zabrat, si to uvědomit, když lezu z tý hluboký díry plný odpadků :-D

A tohle - tyhle dopisy - je můj další výstup, jen pár dní/hodin poté, co jsem se vynořila z temných hlubin, občas ještě pokrytá špínou a prachem, ale už regenerujíce na slunci při vnímání nových prostor, které se uvnitř mě samotné otevřely. Které mi umožňují zhluboka dýchat, více vnímat a plněji žít. Hoodně unavená i na fyzické úrovni, ale zároveň vnímám jak se mi životní energie potupně rozlévá do míst, o kterých ani neměla ponětí, že existují. A já jsem více živá, více já. Teda až se z toho vzpamatuju :-D


p.s.: Myslím na Vás, kteří zažíváte obdobné situace a stavy. Jste hustý!!! 

A dýchejte... hluboký nádech, hluboký výdech...

A nezapomínejte, že vše je tak, jak má být.

 Jsme v tom spolu.

Přečtěte si jako první, co je nového

* o způsobu jakým chráním a zpracovávám Vaše osobní údaje se dočtete zde 

Nové články na mém blogu

 

Dopis osmý

02.10.2018

Pokud žijeme tady a teď - skutečně žijeme a nejen přežíváme, pak...